Peterbald-někdy se mu také podle místa původu říká petěrsburgský sphynx, protože jeho historie se začala psát právě tam-vznikl křížením donského sphynxe a orientální kočky. Od května 2011 je uznané i organizací FIFé, takže peterbalda lze nejen chovat, ale i vystavovat a soutěžit s ním v nejvyšších soutěžích. A na výstavách vzbuzuje zasloužilý zájem.
Letos (r. 2012) jsem byla na výstavě v Praze s nahatým Bivojem, máme BIS. Nedávno jsem byla v Příbrami v vrhem E, Evitou a Ejmí. Obě holky dostaly EX1, Evita vyhrála BIS a co mě potěšilo nejvíce, byla návštěvníky výstavy zvolena jaké nejhezčí kotě výstavy. V konkurenci koťat žádaných chlupatých plemen to pokládám za obrovský úspěch. Kolem naší klece bylo pořád plno a rušno.
Pokud chcete peterbalda jako mazlíčka, nebojácného a oddaného společníka, který bude žít s vámi a ne vedle vás, není lepší volby. Jediný problém je, že u nás mnoho jedinců tohoto zde dosud vzácného plemene nenajdete.
Peterbald může mít několik druhů srsti-může být úplně bezsrstý-tady je zajímavé, že nahatá koťata peterbaldů se mohou narodit už vidoucí s otevřenýma očima, což je naprostá rarita. Nahatá jsou úplně vrásčitá, až lepící. Jiný peterbald může mít srst, a také je to v pořádku-a srst navíc i u jednoho vrhu koťat může být různá. Tzv. flock je kočka téměř nahá, s řídkou srstí na bříšku, srst má na tlapkách a hlavě, někdy na ocásku. Pak může mít srst jako velur nebo tzv. brush-asi jako drsnosrstý jezevčík. Nebo může mít i normální srst jako jiné kočky, ale podsady v ní moc není, takže ani nelíná jako běžná chlupatka. V průběhu života se může navíc srst měnit, případně může i zcela zmizet. Můj kocour Baldík byl jako kotě s typickou srstí brush, teď, jako dospělý, má jeho srst charakter veluru, zvlnění je pryč, je měkčí a přilehlá k tělu. Moje peterbaldka Šántí je flock-má srst na hlavě, tlapkách a velice řídkou na bocích-není skoro vidět, jinak je úplně holá včetně ocásku. Když jsem kupovala Lucinku, byla úplně nahatá. Asi v půl roce jí začala růst srst typu brush, jednu dobu byla docela ošklivá, protože na zádech a na ocásku měla strašně dlouhou zkadeřenou srst krysí barvy, no, nic moc na podívání... Jak dospěla, ta ošklivá srst úplně vypadala, takže je také téměř nahatá, srst má jen na ocásku a tlapkách.
Na údržbu je toto plemeno naprosto nenáročné. Srstnatí jedinci se koupat nemusí, nahaté většinou stačí otírat vlhčenými ubrousky co jsou na miminka. Ale pozor-musí se to vyzkoušet-třeba můj Bivoj se po otření takovým ubrouskem celý okamžitě osypal. Nahatý PEB se nemastí zdaleka tak moc jako sphynx, takže nepotřebuje ani tak často koupat. Bivoje koupu pouze před výstavou.
A že nahatí jedinci jsou choulostiví? Nejsou! Bude to tak, jak si to doma uděláte. Pokud je budete otužovat a umožníte jim, aby v případě nutnosti mohli zalézt třeba do deky, nebo do peřin, nebo prostě někam, kde je teplo, uvidíte, že náchylní na prochlazení nejsou a ani nepotřebují extra topit. Stačí jim běžná provozní teplota lidské domácnosti 21-22oC. Jen je jim třeba častěji čistit uši-nejlépe denně a vytírat oči od rosolovitých ospalků-hlavně těm nahatým.
Chovají se jako každá jiná kočka, jen jsou možná výrazně aktivnější. Peterbald se rád honí, lítá, blbne, ale není to ničitel, co shazuje a ničí věci-je dost opatrný a nic neponičí. Aspoň ti moje ne. Potřebuje ke štěstí spoustu lásky a lidskou přítomnost. Není to kočka pro člověka, co ráno odejde do práce a večer se vrátí. Pro člověka, který neumí nebo nechce pomazlit. Trpěla by. Stejně jako devon rex nebo sphynx. Všechno jsou to kočky kontaktní, sotva se usadíte, máte je na klíně, vyloženě vyhledávají vaši přítomnost a potřebují vás ke svému štěstí. Mají na svého člověka velice těsnou vazbu, milují ho. Když si získáte důvěru a lásku peterbalda, nechá si od vás všechno líbit a nebude používat vůči vám drápy ani zuby. I když mu budete z jeho pohledu dělat nepříjemné věci-dávat prášek, omývat, stříhat drápky-on pozná, že to s ním myslíte dobře a nebude se bránit tak, aby vám ublížil. Nesmíte ho ale zradit.
Neumím si představit, že některé z těchto plemen (peterbald, sphynx, devon rex) by bylo v domácnosti samo, jako jediná kočka, jejíž lidští kamarádi odejdou ráno kamsi a vrátí se až večer. Tyto kočky potřebují nutně v tomto případě společnost další kočky. Pořád jsou pospolu, pohromadě, v jednom pelíšku se jich tísní i víc, než se do něj vejde-jsou pak i ve dvou vrstvách na sobě. Tak těsnou vazbu jeden na druhého každé plemeno nemá. Mají vyloženě potřebu se družit, mačkat, být spolu. Peterbald doopravdy nemůže být doma sám, jako zvíře jediné.
Dobře se přizpůsobují, výborně vycházejí s jinými jedinci nejen svého kočičího druhu, ale i třeba se psem nebo jiným zvířetem. Jsou nebojácné, hned tak je něco nevyvede z míry. Jsou sebevědomé, ale ne agresívní. Některé jsou dost upovídané-to mají po své orientální prabábě. Jsou to kočky hbité, mrštné, potřebují prostor k pohybu, milují výšky. Kocour dovede mňoukat velice silným, až nepříjemným hlasem, který zní strašně naříkavě. Stačí ho oslovit, přestane a jde se mazlit. Mazlí se velice rádi a dlouho a dřív to omrzí vás než peterbalda. V posteli krásně hřeje-hlavně ten nahatý.
Peterbald se může zdát i jako vhodné řešení pro alergiky, obzvlášť jeho nahatá forma, ale není to vždy pravdou. Záleží od typu alergie-stejně jako u sphynxe nebo devon rexe. Pokud budete mít alergii na kočičí sliny, tak pro vás nebude řešením ani některé z těchto jinak nelínajících plemen. Druhá věc je ta, že znám více alergiků, kteří přesto kočky chovají a naučili se s nimi žít a jejich organismus si na "svoje" zvířata zvykl a nedělá zásadní problémy. Někdo to zvládá s pomocí léků, ale jsou i tací, co léky přestali brát, protože jejich potíže zmizely, i když alergie přetrvala. Ale tělo si zvyklo na stálé alergeny.
Co říci závěrem? Peterbald je kočka nádherná, snoubí se v ní vznešenost a elegance orientální kočky s neskutečnou přítulností donského sphynxe, ze kterých toto plemeno vzniklo. Je to kočka pro člověka, který chce se svojí kočkou žít, ne jen mít ji vedle sebe ale žít společně s ní, protože o ní rozhodně bude vědět, že ji má. A který počítá s tím, že bude mít kočky aspoň dvě. Kterému nevadí kočka v posteli. Kterému nevadí, že ho bude sledovat na každém kroku. Že to bude vtěrka. Že bude mít večer co večer klín obložený kočkou/kočkami. Že než si sedne, bude se muset přesvědčit, jestli je pořád to místo na sezení volné-takto si můj muž jednou sedal několik minut-před dosednutím vyhazoval další a další kočku-a to tam byly jen tři-ale měl dojem, že jich v bytě máme několik tuctů. Že už nebude nikdy sám. Že bude muset svoji lásku dělit mezi své lidi a své kočky. A někdy mu ty kočky vrátí lásky víc než někteří lidé.........
Letos (r. 2012) jsem byla na výstavě v Praze s nahatým Bivojem, máme BIS. Nedávno jsem byla v Příbrami v vrhem E, Evitou a Ejmí. Obě holky dostaly EX1, Evita vyhrála BIS a co mě potěšilo nejvíce, byla návštěvníky výstavy zvolena jaké nejhezčí kotě výstavy. V konkurenci koťat žádaných chlupatých plemen to pokládám za obrovský úspěch. Kolem naší klece bylo pořád plno a rušno.
Pokud chcete peterbalda jako mazlíčka, nebojácného a oddaného společníka, který bude žít s vámi a ne vedle vás, není lepší volby. Jediný problém je, že u nás mnoho jedinců tohoto zde dosud vzácného plemene nenajdete.
Peterbald může mít několik druhů srsti-může být úplně bezsrstý-tady je zajímavé, že nahatá koťata peterbaldů se mohou narodit už vidoucí s otevřenýma očima, což je naprostá rarita. Nahatá jsou úplně vrásčitá, až lepící. Jiný peterbald může mít srst, a také je to v pořádku-a srst navíc i u jednoho vrhu koťat může být různá. Tzv. flock je kočka téměř nahá, s řídkou srstí na bříšku, srst má na tlapkách a hlavě, někdy na ocásku. Pak může mít srst jako velur nebo tzv. brush-asi jako drsnosrstý jezevčík. Nebo může mít i normální srst jako jiné kočky, ale podsady v ní moc není, takže ani nelíná jako běžná chlupatka. V průběhu života se může navíc srst měnit, případně může i zcela zmizet. Můj kocour Baldík byl jako kotě s typickou srstí brush, teď, jako dospělý, má jeho srst charakter veluru, zvlnění je pryč, je měkčí a přilehlá k tělu. Moje peterbaldka Šántí je flock-má srst na hlavě, tlapkách a velice řídkou na bocích-není skoro vidět, jinak je úplně holá včetně ocásku. Když jsem kupovala Lucinku, byla úplně nahatá. Asi v půl roce jí začala růst srst typu brush, jednu dobu byla docela ošklivá, protože na zádech a na ocásku měla strašně dlouhou zkadeřenou srst krysí barvy, no, nic moc na podívání... Jak dospěla, ta ošklivá srst úplně vypadala, takže je také téměř nahatá, srst má jen na ocásku a tlapkách.
Na údržbu je toto plemeno naprosto nenáročné. Srstnatí jedinci se koupat nemusí, nahaté většinou stačí otírat vlhčenými ubrousky co jsou na miminka. Ale pozor-musí se to vyzkoušet-třeba můj Bivoj se po otření takovým ubrouskem celý okamžitě osypal. Nahatý PEB se nemastí zdaleka tak moc jako sphynx, takže nepotřebuje ani tak často koupat. Bivoje koupu pouze před výstavou.
A že nahatí jedinci jsou choulostiví? Nejsou! Bude to tak, jak si to doma uděláte. Pokud je budete otužovat a umožníte jim, aby v případě nutnosti mohli zalézt třeba do deky, nebo do peřin, nebo prostě někam, kde je teplo, uvidíte, že náchylní na prochlazení nejsou a ani nepotřebují extra topit. Stačí jim běžná provozní teplota lidské domácnosti 21-22oC. Jen je jim třeba častěji čistit uši-nejlépe denně a vytírat oči od rosolovitých ospalků-hlavně těm nahatým.
Chovají se jako každá jiná kočka, jen jsou možná výrazně aktivnější. Peterbald se rád honí, lítá, blbne, ale není to ničitel, co shazuje a ničí věci-je dost opatrný a nic neponičí. Aspoň ti moje ne. Potřebuje ke štěstí spoustu lásky a lidskou přítomnost. Není to kočka pro člověka, co ráno odejde do práce a večer se vrátí. Pro člověka, který neumí nebo nechce pomazlit. Trpěla by. Stejně jako devon rex nebo sphynx. Všechno jsou to kočky kontaktní, sotva se usadíte, máte je na klíně, vyloženě vyhledávají vaši přítomnost a potřebují vás ke svému štěstí. Mají na svého člověka velice těsnou vazbu, milují ho. Když si získáte důvěru a lásku peterbalda, nechá si od vás všechno líbit a nebude používat vůči vám drápy ani zuby. I když mu budete z jeho pohledu dělat nepříjemné věci-dávat prášek, omývat, stříhat drápky-on pozná, že to s ním myslíte dobře a nebude se bránit tak, aby vám ublížil. Nesmíte ho ale zradit.
Neumím si představit, že některé z těchto plemen (peterbald, sphynx, devon rex) by bylo v domácnosti samo, jako jediná kočka, jejíž lidští kamarádi odejdou ráno kamsi a vrátí se až večer. Tyto kočky potřebují nutně v tomto případě společnost další kočky. Pořád jsou pospolu, pohromadě, v jednom pelíšku se jich tísní i víc, než se do něj vejde-jsou pak i ve dvou vrstvách na sobě. Tak těsnou vazbu jeden na druhého každé plemeno nemá. Mají vyloženě potřebu se družit, mačkat, být spolu. Peterbald doopravdy nemůže být doma sám, jako zvíře jediné.
Dobře se přizpůsobují, výborně vycházejí s jinými jedinci nejen svého kočičího druhu, ale i třeba se psem nebo jiným zvířetem. Jsou nebojácné, hned tak je něco nevyvede z míry. Jsou sebevědomé, ale ne agresívní. Některé jsou dost upovídané-to mají po své orientální prabábě. Jsou to kočky hbité, mrštné, potřebují prostor k pohybu, milují výšky. Kocour dovede mňoukat velice silným, až nepříjemným hlasem, který zní strašně naříkavě. Stačí ho oslovit, přestane a jde se mazlit. Mazlí se velice rádi a dlouho a dřív to omrzí vás než peterbalda. V posteli krásně hřeje-hlavně ten nahatý.
Peterbald se může zdát i jako vhodné řešení pro alergiky, obzvlášť jeho nahatá forma, ale není to vždy pravdou. Záleží od typu alergie-stejně jako u sphynxe nebo devon rexe. Pokud budete mít alergii na kočičí sliny, tak pro vás nebude řešením ani některé z těchto jinak nelínajících plemen. Druhá věc je ta, že znám více alergiků, kteří přesto kočky chovají a naučili se s nimi žít a jejich organismus si na "svoje" zvířata zvykl a nedělá zásadní problémy. Někdo to zvládá s pomocí léků, ale jsou i tací, co léky přestali brát, protože jejich potíže zmizely, i když alergie přetrvala. Ale tělo si zvyklo na stálé alergeny.
Co říci závěrem? Peterbald je kočka nádherná, snoubí se v ní vznešenost a elegance orientální kočky s neskutečnou přítulností donského sphynxe, ze kterých toto plemeno vzniklo. Je to kočka pro člověka, který chce se svojí kočkou žít, ne jen mít ji vedle sebe ale žít společně s ní, protože o ní rozhodně bude vědět, že ji má. A který počítá s tím, že bude mít kočky aspoň dvě. Kterému nevadí kočka v posteli. Kterému nevadí, že ho bude sledovat na každém kroku. Že to bude vtěrka. Že bude mít večer co večer klín obložený kočkou/kočkami. Že než si sedne, bude se muset přesvědčit, jestli je pořád to místo na sezení volné-takto si můj muž jednou sedal několik minut-před dosednutím vyhazoval další a další kočku-a to tam byly jen tři-ale měl dojem, že jich v bytě máme několik tuctů. Že už nebude nikdy sám. Že bude muset svoji lásku dělit mezi své lidi a své kočky. A někdy mu ty kočky vrátí lásky víc než někteří lidé.........
