Milé maminky – stávající i nastávající... vzhledem k tomu, co se poslední dobou děje okolo těhotenství, porodu a následné výchovy dětí, pocítila jsem potřebu napsat pár slov. Pokud pomůžou byť jen jedné z vás rozhodnout se sama za sebe, za své dítě a za své zvířátko, nebyl to ztracený čas.

Co se třeba představit? Jmenuji se Markéta, je mi 32 a momentálně jsem matkou čtyřletých dvojčátek a jedenáctiměsíční holčičky. K tomu jsem ještě kočičí mámou šesti svých a pěti depozitních kočiček za OS Kočičí naděje, a v neposlední řadě také psí mámou dvou feneček a jednoho pejska. Mé depozitování je samozřejmě v současné době omezené a je podřízeno možnostem, které mám při výchově dětí, prostoru, financím... Většina lidí, co mají nějaké zvířátko, ví, o čem mluvím. Do jiného stavu jsem nemohla přijít pět let – až po druhém mimoděložním těhotenství jsem zašla do centra reprodukční medicíny, kde mi zjistili srůsty na vejcovodech, způsobené pravděpodobně už v dětství nějakým skrytým zánětem... Po celou dobu mého snažení o miminko to byly právě naše kočičky, které mi děti nahrazovaly, a vůbec si neumím představit, že bych je měla dát pryč jenom proto, že nakonec se těhotenství zadařilo. Mimochodem, na dotaz ohledně koček a těhotenství v již zmíněném centru reprodukční medicíny paní doktorka, co mi udělala tu krásnou životadárnou „směs“, jen mávla rukou – pověry, sama mám doma čtyři kočičky...

Díky depozitování se poslední dobou setkávám s jedním opravdu zvláštním fenoménem – odkládání koček (psů, křečků, papoušků, prostě zvířátek) dívkami či ženami, které zjistí, že jsou těhotné. Důvody jsou zřejmé – tlak okolí (snad stokrát jsem také slyšela otázku> „A kam dáš kočky?“ Proboha, kam bych je měla dávat??? Vejdou se nám přece domů, i když nás bude víc), rady rádobylékařů (znáte tu situaci, když vám doktor zjistí vysoký tlak a v tu ránu vám zakáže pít, kouřit a nakáže zhubnout? Když jste těhotná a přijdete k takovému chytrolínovi, nakáže vám zbavit se zvířete) a v neposlední řadě pochopitelný strach maminky, aby miminko nemělo alergii, nebo epilepsii, nebo aby se nenarodilo poškozené z důvodu toxoplazmy – vždyť poslední dobou je toho všude okolo tak moc! Holky zlatý, přemýšlely jste o tom? Neberete to prostě tak, že jste někdy něco někde zaslechly? Nenapadlo vás, že by to třeba mohl být začarovaný kruh?

O toxoplasmóze už se toho napsalo a nařečnilo strašně moc a hysterie nepřestává... je to noční můra každé těhotné, přitom stačí tak málo, ostatně jako se chráníte před každou jinou nemocí, ať už je to žloutenka a podobné. Stačí zvýšená hygiena. Opravdu stačí. Mimochodem, která maminka ví, že aby dostala toxoplasmózu od kočky, musela by sníst osmačtyřicet hodin odleželý exkrement nakažené kočičky? Dobrou chuť!!Pokud si po každém čištění záchodku člověk umyje ruce, nakazit se toxo je v podstatě nemožné... Na druhou stranu, když mícháte směs na karbanátky, ochutnáváte syrovou směs? Olizujete prsty? Pak vítejte v toxoklubu!!

Asi největším strašákem maminek je alergie a epilepsie. Obecně rozšířený názor totiž je, že obé je způsobeno přítomností koček (zvířátek). Já bych na to tedy selským rozumem nazírala obráceně. Dám malý příklad, jak to myslím – i já absolvovala se všemi třemi dětmi nespočet kojeneckých poraden, v prvním roce jsem jezdila k panu doktorovi snad každý měsíc. Občas dostaly očkování nebo přeočkování. Víte, jak funguje očkování? Hezky česky: ve vakcíně je obsaženo trošíčku bacilů a jiných sajrajtů, co způsobují nemoci, proti kterým je dítě očkováno. Jen tak málo, aby si organismus dítěte vytvořil protilátky a až opravdu nemoc udeří, dítě se dovede bránit samo. Může mi teda někdo vysvětlit, jak si má miminko udělat protilátky na alergii, když žije v dezinfikovaných prostorách, pejsků a kočiček se nemůže ani dotknout (nesahej na TO, třeba TO má nějakou nemoc) a každé jablko utržené ze stromu ze zahrádky si musí umýt? V tuhle chvíli je třeba asi říct „méně je někdy více“, nebo snad „všeho moc škodí“? Čili, podle mého (a ehm, jedné studie na internetu) v době, kdy je miminko v bříšku a okolo maminky se ochomejtá jedna nebo dvě kočičky (nebo tři, nebo čtyři), automaticky se vytváří návyk na alergeny, které jsou po narození miminka už neškodné. U nás to tak funguje a jsem za to moc šťastná. Moje známá (nemůže to být kamarádka, nemáme žádné společné zájmy) čeká třetí miminko. V předchozích dvou těhotenstvích byl její nejlepší kámoš akorát tak Bref, a z její podlahy by se dalo jíst (bez mučení se přiznám, že tohle u nás opravdu nehrozí. Prase ale taky nejsem.). Teď se dívá na to, jak si její desetiletý syn docela samozřejmě píchá sám injekce a inhaluje, protože je těžký alergik a astmatik. Jeho starší brácha je na tom lépe, musí jen občas inhalovat. Přesto známé nic nedošlo a třetí těhotenství jede podle stejného scénáře...

Kdo nemá zvířátka, nemůže pochopit, o co přichází... Sledovat ta mláďata – lidská i zvířecí – jak mají k sobě blízko... jeden se učí od druhého, jak se mají k sobě chovat, a ať už se vám to líbí nebo ne, opravdu platí, že kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi. Kdo by chtěl, aby z jeho dítěte byl nepřizpůsobivý jedinec, který je třeba schopen postřílet své spolužáky? (To byl proboha jen příklad, prosím neberte to tak, že tvrdím, že kdo nemá zvíře, bude brzo střílet na lidi) Proto prosím a apeluji za váš zdravý rozum, nic se nemá přehánět, ani z jedné ani z druhé strany... Sbírejte informace (na netu je jich plno, za kočičí weby můžu nabídnout web kočky Adélky nebo portál Kočky on-line), diskutujte, ptejte se a utřiďte si své názory. Vím, že těhotenství je „jiný stav“, také jsem brečela u reklam na prací prostředky, měla pocit, že když ve dvacátém týdnu těhotenství nenakoupím dítěti oblečení na první půlrok, bude chodit nahaté, a nutně jsem potřebovala vybrat kočárek už v pátém měsíci... Ale ve vztahu k mým chlupatým miminkům se nic nezměnilo. Nikomu nevnucuji lásku ke kočkám, neříkám honem si pořiďte zvíře, nebo budete celý život plakat nad svým zkaženým dítětem, stejně jako si myslím, že černá kočka přináší štěstí do domu a ne smůlu... Nevěřím, že když rozbiji zrcadlo, že prožiju sedm let neštěstí, nevěřím, že svatba v máji znamená smrt nevěsty a nezabývám se voodoo. Jsem možná i normální :)

A ještě jedna prosba na konec – pro všechny, kteří vezmou mé zamyšlení za své – nemám nic proti dalšímu publikování, spíš budu ráda. Zříkám se tímto všech autorských práv a jakékoliv další rozšiřování video i audio stopy budiž pochváleno Přeji hezký den všem!

Markéta M.

Článek je převzat ze stránek Kočičí naděje se souhlasem autorky