Kanadský sphynx-Beni di Dato alias Adam
Nebudu na těchto stránkách psát, jak a kde plemeno koček bez srsti, tzv. nahatek vzniklo, o tom se dočtete už na spoustě webíků. Jen bych opisovala, a to nechci.
Nebudu zde uvádět ani standard plemene, není to CHS zaměřená na nahatky, informací o nich je už všude dost.
Budu tady psát o tom svém sphynxíkovi, lásce mojí nahaté Adamovi (správně bych mu měla říkat Beni di Dato), ale už v CHS mu začali říkat Adame a nám se to líbilo, tak už mu to zůstalo. A hlavně-kocour na to slyší, tedy pokud se mu zrovna chce, když tuší, že by mohl dostat něco na zoubek, slyší velmi dobře, když tuší, že by ho mohla čekat například koupel, kterou vůbec nemusí, nevím jakým záhadným způsobem to pozná a je totálně hluchý. Naopak začne se mnou hrát hru, kterou nesnáším-"chyť si mě, máš-li na to". Přiznám se, že většinou na to nemám... Ale už jsem na kloučka vyzrála. Když ho nutně potřebuji odchytit, abych mu provedla (z jeho pohledu) nějakou šupárnu (vyčistila uši nebo drápky, dala lék, vykoupala a pod.), tak jdu na něj sprostou lstí. Zavolám ho, a přitom šustím něčím dobrým, nabízím pamlsek, a na to se mlsoum Adam pokaždé chytne. Samozřejmě, že dobrůtku dostane, jinak by mě rychle prokoukl a tato zákeřná metoda by přestala fungovat, ale poté mu provedu to, co jsem měla v plánu (vykoupu, vyčistím uši, dám prášek....). No a na usmířenou za takovou zradu dostane ještě nakonec další dobrůtku, takže mi to trvale prochází.
Adam byl náš první kocour. Jak jsem k němu vlastně přišla, popisuji v úvodu-Jak to všechno začalo. Nikdy jsem ani chvilku nelitovala, že jsem si zástupce tohoto úžasného kočičího plemene pořídila. Od "normálních" koček se liší nejen tím, že nemá žádnou srst, jen trošíčku strniště na uších, nosíku a ocásku, ale hlavně povahou, která je u těchto koček úplně jiná.
Kdo si chce pořídit sphynxe (případně devon-rexe, cornish-rexe nebo peterbalda-to jsou hodně podobné povahy), musí počítat s tím, že si pořizuje parťáka, který s ním bude sdílet velkou část dne a celou noc, protože s naprostou samozřejmostí napochoduje na noc do páníčkovo postele. Nejsou to plemena pro nadměrně zaměstnané lidi, kteří by tyto kočky nechávali většinu dne osamotě. Strádaly by. Ideální je, když mohou být spolu 2-3 kočky, potom snesou i delší lidskou nepřítomnost, protože se zabaví mezi sebou. Ale jako jediná kočka do domácnosti velmi pracovně vytíženého páníčka jsou všechna tato plemena naprosto nevhodná.
Zato je-li někdo sám doma, nebo pořád doma, jsou ideálními společníky. Lepšími než pes. Nepotřebují na dlouhé procházky, ale kus psí povahy mají v krvi. Jsou společníky takovými, o kterých budete vědět, kteří vás budou provázet celým dnem, budou se živě zajímat o všechno, co děláte, budou vám u všeho asistovat, až vám to možná poleze i na nervy...
U sphynxe je trošku problém v tom, že jak nemá srst, kožní maz zůstává na povrchu kůže a ta se více nebo méně mastí a kočka se musí pravidelně koupat. Intenzita maštění se nechá ovlivnit krmením, ale to si musí každý odzkoušet sám, co zrovna jeho miláčkovi bude dělat dobře. Někteří jedinci si koupání umí užívat, jiní to pouze tolerují, protože vědí, že jim stejně nic jiného nezbývá. Koupat se prostě musí. Stejně tak se jim musí častěji čistit uši-já Adamovi vytírám vnitřek uší papírovým ubrouskem denně a tak 1x týdně vatovými tyčinkami, což z duše nesnáší. Také se mu musí pravidelně po koupeli čistit drápky, kde se rovněž usazuje kožní maz. Každé ráno mu ubrouskem vytírám rosolovité "ospalky" z očí, tím jak toto plemeno nemá řasy, se jim v oku vytváří takový povlak, který se pravidelně musí z očních koutků odstraňovat. I prdku mu pravidelně otírám, aby nepůsobila umazaně. Takže péče o sphynxe je poněkud náročnější než o jiné kočičí plemeno. Zato vše se kočka sphynx svému majiteli odmění svojí zvláštní, úžasnou povahou.
A taky musím na Adamíška prásknout, že je z něj výstavně docela úspěšný kastrát-byla jsem s ním na 5ti výstavách, všude získal ocenění CAP a 3x vyhrál BISku v kategorii kastrátů, takže je Premior. Mám z něj radost.
Nebudu zde uvádět ani standard plemene, není to CHS zaměřená na nahatky, informací o nich je už všude dost.
Budu tady psát o tom svém sphynxíkovi, lásce mojí nahaté Adamovi (správně bych mu měla říkat Beni di Dato), ale už v CHS mu začali říkat Adame a nám se to líbilo, tak už mu to zůstalo. A hlavně-kocour na to slyší, tedy pokud se mu zrovna chce, když tuší, že by mohl dostat něco na zoubek, slyší velmi dobře, když tuší, že by ho mohla čekat například koupel, kterou vůbec nemusí, nevím jakým záhadným způsobem to pozná a je totálně hluchý. Naopak začne se mnou hrát hru, kterou nesnáším-"chyť si mě, máš-li na to". Přiznám se, že většinou na to nemám... Ale už jsem na kloučka vyzrála. Když ho nutně potřebuji odchytit, abych mu provedla (z jeho pohledu) nějakou šupárnu (vyčistila uši nebo drápky, dala lék, vykoupala a pod.), tak jdu na něj sprostou lstí. Zavolám ho, a přitom šustím něčím dobrým, nabízím pamlsek, a na to se mlsoum Adam pokaždé chytne. Samozřejmě, že dobrůtku dostane, jinak by mě rychle prokoukl a tato zákeřná metoda by přestala fungovat, ale poté mu provedu to, co jsem měla v plánu (vykoupu, vyčistím uši, dám prášek....). No a na usmířenou za takovou zradu dostane ještě nakonec další dobrůtku, takže mi to trvale prochází.
Adam byl náš první kocour. Jak jsem k němu vlastně přišla, popisuji v úvodu-Jak to všechno začalo. Nikdy jsem ani chvilku nelitovala, že jsem si zástupce tohoto úžasného kočičího plemene pořídila. Od "normálních" koček se liší nejen tím, že nemá žádnou srst, jen trošíčku strniště na uších, nosíku a ocásku, ale hlavně povahou, která je u těchto koček úplně jiná.
Kdo si chce pořídit sphynxe (případně devon-rexe, cornish-rexe nebo peterbalda-to jsou hodně podobné povahy), musí počítat s tím, že si pořizuje parťáka, který s ním bude sdílet velkou část dne a celou noc, protože s naprostou samozřejmostí napochoduje na noc do páníčkovo postele. Nejsou to plemena pro nadměrně zaměstnané lidi, kteří by tyto kočky nechávali většinu dne osamotě. Strádaly by. Ideální je, když mohou být spolu 2-3 kočky, potom snesou i delší lidskou nepřítomnost, protože se zabaví mezi sebou. Ale jako jediná kočka do domácnosti velmi pracovně vytíženého páníčka jsou všechna tato plemena naprosto nevhodná.
Zato je-li někdo sám doma, nebo pořád doma, jsou ideálními společníky. Lepšími než pes. Nepotřebují na dlouhé procházky, ale kus psí povahy mají v krvi. Jsou společníky takovými, o kterých budete vědět, kteří vás budou provázet celým dnem, budou se živě zajímat o všechno, co děláte, budou vám u všeho asistovat, až vám to možná poleze i na nervy...
U sphynxe je trošku problém v tom, že jak nemá srst, kožní maz zůstává na povrchu kůže a ta se více nebo méně mastí a kočka se musí pravidelně koupat. Intenzita maštění se nechá ovlivnit krmením, ale to si musí každý odzkoušet sám, co zrovna jeho miláčkovi bude dělat dobře. Někteří jedinci si koupání umí užívat, jiní to pouze tolerují, protože vědí, že jim stejně nic jiného nezbývá. Koupat se prostě musí. Stejně tak se jim musí častěji čistit uši-já Adamovi vytírám vnitřek uší papírovým ubrouskem denně a tak 1x týdně vatovými tyčinkami, což z duše nesnáší. Také se mu musí pravidelně po koupeli čistit drápky, kde se rovněž usazuje kožní maz. Každé ráno mu ubrouskem vytírám rosolovité "ospalky" z očí, tím jak toto plemeno nemá řasy, se jim v oku vytváří takový povlak, který se pravidelně musí z očních koutků odstraňovat. I prdku mu pravidelně otírám, aby nepůsobila umazaně. Takže péče o sphynxe je poněkud náročnější než o jiné kočičí plemeno. Zato vše se kočka sphynx svému majiteli odmění svojí zvláštní, úžasnou povahou.
A taky musím na Adamíška prásknout, že je z něj výstavně docela úspěšný kastrát-byla jsem s ním na 5ti výstavách, všude získal ocenění CAP a 3x vyhrál BISku v kategorii kastrátů, takže je Premior. Mám z něj radost.
Adam se mi delší dobu nepozdával po zdravotní stránce-zhubnul, divně dýchal, byl pořád někde zalezlý, nehrál si.... Pojala jsem podezření na onemocnění srdce - HCM, hypertrofickou kardiomyopatii. Bohužel mé podezření se vyšetřením u MVDr. Luboše Hriba potvrdilo, má středně těžkou formu HCM a musí brát trvale Fortecor. I proto chci o tomto zákeřném a nevyléčitelném onemocnění psát-na jiném místě.
Dne 23. července 2012 Adamíškovo nemocné srdíčko dotlouklo..... Vydechl naposledy v mé náruči. Nikdy na něj nezapomenu, pořád mi chybí a chybět bude. Lásko moje nahatá, ať je ti tam za Duhovým mostem lehko a nic už tě nebolí. Byl jsi můj první, nezapomenutelný.
