Může Vám alergie zabránit v chovu koček?

Určitě už jste slyšeli o alergii na kočky či tzv. na kočičí srst a možná ji máte. Ale tak jako Vám alergie na pyly nezabrání v procházce po parku, tak ani alergie na zvířecí miláčky nemůže být překážkou mít je doma, pokud opravdu chcete.

Jistou alternativou za chlupaté alergizující zvířátko může být nahatá kočka, např. Donský Sphynx.

Přehnaná reakce těla na neškodné látky z okolního prostředí, která se označuje jako alergie, je známá už od starověku. Egypťané podle záznamu z roku 1560 př.n.l. léčili astma (jeden z možných projevů alergie) inhalací kouře z listů rostlin. V 17. století začaly první úvahy o existenci alergenů, tedy něčeho, co dráždí a nutí tělo „pracovat jinak“ ( z řeckého allos = jiný, ergon = práce). Rozvoj alergologie jako samostatného medicínského oboru a související imunologie nastal ve 20. století našeho letopočtu, a to i z důvodu obřího nárůstu počtu pacientů.

Alergie sama o sobě není onemocnění. Představuje příznaky vyplývající ze setkání s alergenem. Až 25% obyvatel má genetickou vlohu pro rozvoj alergie a 10% dětí trpí alergickými potížemi.

Alergenem může být v podstatě cokoliv z Vašeho prostředí – pyly, roztoče, prach, průmyslová chemie jako čističe, prací prášek, šampon, léky a dále potraviny, včelí bodnutí nebo zvířecí srst.

Ve skutečnosti to, co alergii na kočky způsobuje, není jejich kožíšek, ale bílkovinná molekula označovaná jako FEL-D1 obsažená ve výměšcích žláz, tedy slinách, potu, moči. Tento alergen se při čištění (olizování) srsti dostává se slinami na tělo zvířete a dál do bezprostředního okolí člověka. Čím větší koncentrace alergenů, tím více je majitel senzibilizován a tím většímu riziku alergické reakce je vystaven. Bezsrsté kočky toto riziko mnohokrát snižují už prostým faktem, že nemají srst, kterou by znečišťovaly své okolí.

Alergická reakce má mnoho podob. Od slzení očí a senné rýmy přes astmatickou dušnost, světloplachost a ekzém na kůži až po nejvzácnější projev, tzv. anafylaktický šok. To je maximálně vystupňovaná odpověď organismu na setkání s alergenem. Je poměrně vzácná, ale stává se a nelze jednoznačně říct, kde je hranice (míra koncentrace alergenu), která šok vyvolá, nebo v jaké situaci tělo takto zareaguje. Jsou popsány tzv. vystupňované alergie, kdy od běžné sekrece z nosu postupně hypersenzibilizací (opakovaným setkáváním s alergenem) došlo až k projevům astma.

Na druhou stranu jsou případy, kdy se alergik při neustálém setkávání se stejným alergenem desenzibilizuje. Jeho tělo po čase přestane vnímat tento jeden konkrétní alergen jako něco, čemu se musí bránit. Proto i se známou alergií je schopen mít doma bez obtíží zvíře. Jen musí myslet na to, že na cizí zvířátko téhož druhu a plemene (i sourozence mazlíčka) bude opět reagovat popsaným způsobem. Principu desenzibilizace se využívá při léčbě alergie.

Jak vlastně alergická reakce vzniká? Přirozenou součástí lidského těla je bílkovina Histamin. Ta je obsažena v tzv. žírné buňce, kterou si můžete představit jako alarm imunitního systému. Je schopna najít a navázat se na tělu cizí látku, v tomto případě alergen, a vypustit ze svého obsahu mimo jiné právě histamin. Jeho hlavním úkolem je rozšířit drobné cévy v místě postižení. Tím dojde k lepší propustnosti stěny cév a snadnějšímu průniku látek imunitního systému z krve do místa afekce. Tělo tak může lépe bojovat s cizorodou látku tím, že nahromadí prostředky imunitního systému na jedno místo. Vedlejším účinkem roztažení cévek je přestup vody do tkání okolo cév a zvýšení prokrvení v místě, což má za následek otok, teplo a zarudnutí. Zvýšení tlaku ve tkáni pak dráždí volná nervová zakončení a vy pak cítíte nepříjemné svědění až bolest. Otok a překrvení v dýchacích cestách způsobuje sekreci - rýmu a zúžení průsvitu cest s pocitem nedostatku vzduchu – známé astma.

To, proč u někoho tělo reaguje tímto způsobem na běžné látky z prostředí, nebylo zatím uspokojivě vysvětleno.

Diagnostika alergií spočívá ve stanovení druhu alergenu a je založena na dvou postupech.

1) Kožní testy

2) Přímé stanovení specifických protilátek v krvi, tzv. IgE, které zprostředkovávají vazbu mezi žírnou buňkou a alergenem.

Ad 1) Nejjednodušší a nejčastější jsou kožní testy, kdy Vám lékař na kůži zad nebo předloktí aplikuje kapku s alergenem a provede drobný vpich uprostřed každé z nich. Do 20 minut odečítá pozitivní nebo negativní reakci.

Nebolestivou metodou je nalepení náplastí napuštěných různými alergeny na záda. Používá se u malých dětí, ale nevýhodou je, že odečet se provádí až za 2 dny.

Naopak agresivnější metodou jsou provokační testy. Alergen se aplikuje přímo do tkáně, do spojivkového vaku nebo inhalací do plic. Vzhledem k rizikovosti se toto vyšetření provádí pouze pokud selhávají jiné metody a pod přísným dohledem lékaře.

Léčba alergie se opírá o dokonalou spolupráci pacienta a zahrnuje úpravu prostředí se snahou vyloučit alergeny a dodržování zdravého životního stylu v kombinaci s medikamentózní terapií. Nejčastěji se používají antihistaminika, tj. látky které blokují účinek histaminu, a pak podpůrná léčiva, která snižují otok sliznice nebo zlepšují respiraci svým bronchodilatačním účinkem.

Dalším terapeutickým postupem je tzv. desenzibilizace, při níž se několikrát aplikuje malé množství alergenu pod jazyk nebo pod kůži. Postupně má dojít ke snížení vnímavosti na alergen. Tato metoda se opírá o poznatek, že si tělo při setkávání se stejným alergenem zvykne. Alergik reagující na cizí zvíře stejného plemene může být vůči svému domácímu mazlíčkovi imunní.

Pokud i přes známou alergii chcete mít doma kočičího mazlíčka, měli byste dodržovat několik rad a zásad.

1) Vyberte si vhodné zvířátko. Je známo, že u některých kočičích plemen je alergizující faktor nižší: například Don Sphynx, Sphynx nebo Devon Rex.

2) Koupáním zvířete 2x týdně snížíte riziko uvolňování alergenu až o 90% - bezsrsté kočky se snadno omývají.

3) Zvířátko by nemělo mít přístup do prostor, kde spíte.

4) Často uklízejte! Vytírejte s desinfekčním přípravkem, často vysávejte za použití Hepa filtru, utírejte prach – nejlépe během nepřítomnosti alergika, nečistota s alergenem se drží i na tapetách a malbě.

5) Odstraňte polštáře, koberce, polstrovaný nábytek, závěsy. Prostě vše, co je obtížně čistitelné.

6) Existuje speciální roztok, který se vtírá do kůže zvířátka. Alergen obalí a zneutralizuje.

Nedá se jednoznačně říct, jestli budete nebo nebudete mít příznaky alergie při setkání s bezsrstou kočkou. Sliny, které s největší pravděpodobností způsobují alergii, obsahují alergen, ulpívající při olizování na srsti nebo kůži zvířete. Odtud se alergen přenese na člověka a ten pak může reagovat rýmou a slzením. Z osobní zkušenosti chovatelů bezsrstých koček by se dalo říct, že je reakce u alergiků méně častá. Jestliže navíc budete dodržovat výše zmíněná pravidla, snížíte riziko alergické reakce na minimum.

autorka článku: Bc. DiS. J. Buberová, RN - https://www.donsphynx.org